Do ruky se mi dostal úryvek z knihy faráře Roberta Brousila, Ondřejov v Posázaví, Dějiny městečka a okolí 1936
Hradové Střimelice nazývaly se původně Dědice. Zdá se, že to byla ona část nynější vesnice, kde jsou oba statky Tinglovy, škola, hospoda Urbanova, kdysi panská, dále všechny statky přes silnici končíc čp. 9. Potok vtékající do rybníka ve vsi býval silnější, tekl pod hradem dále lučinami k Hruškovu. Za potokem nedaleko byly Střimelice dolejší, aspoň několik usedlostí a chat, nad nimi vybudována byla v 14. stol. tvrz. Dědici se nazývali sedláci, původní držitelé půdy, kteří oproti sedlákům vzniknuvším v 13. století z otroků a hospodářské čeledě, měli výhodnější, svobodnější postavení. V 11. a 12. stol. měli dědici jakousi právní záruku svých dědinek, jsouce vázáni svému pánu jen k určitým dávkám. Naše Dědice pocházejí z nejstarší doby a poslouchaly jedině knížat českých, ale později k neprospěchu jejich se poměry změnily. V 13. stol. už patří pánům z Cimburka, pak během let poddanských povinností přibylo. Cimburkové měli zboží po celém Posázaví. Znakem tohoto rodu, který vzrostl v hojné potomstvo vladyků, rytířů i panoší, bylo cimbuří, t. j. ozubená zeď, hradba. Hlavní větev rodu byla bohata, schudlí členové rodu měli zboží méně, sedíce na tvrzi dřevěné nebo na skromném hradě, hledali začasté živobytí ve službách vojenských a správních. Jsou to vladykové z Vojslavic, Struhařova, z Pětichvost a rytíři ze Střimelic na hradě u Dědic. Část Střimelic dolejších s Hačkami a částí Zvánovic přešla r. 1321 do majetku ženského kláštera u sv. Jiří, jak obšírně se o tom zmíníme v článku o Zvánovicích. Dědice však r. 1359 určitě drží Jan rytíř ze Střimelic, sedící na nové tvrzi u Dědic. V znaku má tří cimbuří, říká se mu v dějinných pramenech Střimelička. Záhy stal se vlivem svých příbuzných, oblíbených u královského českého dvora, úředníkem zemským, místosudím a pak zemským sudím, cudařem (judex terrae). Majetek má také náš rytíř až ve Svojšicích u Kolína, kde podává za plebána kněze Hrocha z Jemniště po smrti kněze Bohuty r. 1370. Náleží mu Hradec s lesy až k Rovnému. R. 1390 podává za plebána k hornickému kostelu sv. Jakuba v Rovném Mikuláše Janova z Borotína, měl patrně poddané i v Rovném nebo Skalici. Tvrz jeho u Dědic opevněna byla náspy, příkopem a sruby. Spodní část byla kamenná, vrchní asi většinou dřevěný srub. V právech zkušený rytíř Jan ze Střimelic byl pověřen, aby rovnal spory mezi okolními šlechtici, klášterem sázavským a duchovními. Tak na př. r. 1374 urovnává spor vladyky Přísnáka z Kozmic s klášterem sázavským. R. 1392 mešká u církevního soudu spolu s rytířem Mikulášem Vrbíkem z Tismic, aby před »ctihodným pánem Janem z Pomuku«, generálním vikářem arcibiskupským projevil své mínění ve sporu plebána z Poříčan s Janem rytířem z Klučova. Rok nato byl Jan z Pomuka (světec Jan Nepomucký) králem Václavem IV. zmučen a ve Vltavě utopen. Poznal tedy náš krajan Jan ze Střimelic osobně sv. Jana Nepomuckého. R. 1380 měl Jan sám spor s držitelem Haček a Konojed, bohatým měšťanem pražským, kožišníkem Václavem Stachem o právo podací ke kostelu v Konojedech, jsa držitelem Hradce a části Konojed. Náš rytíř, podle listin kláštera zbraslavského, měl příjem 99 kop grošů z forberku čili poplužního dvora ve Kbelích, nebyl tedy chud. O zbožnosti jeho svědčí, že dal na své tvrzi vystavěti kapli P. Marie, při které založil hradní kaplanství, dále, že štědře obdaroval farní kostel sv. Martina ve Střimelicích hořejších a zajistil pěkný příjem i plebánu střimelickému. V »Libri erectionum« se nám zachovaly latinské zakládací listiny o tom. Uvedu doslovně a obsahově něco z nich. První začíná: Já Jan rytíř ze Střimelic známo činím, že jsem dal správci kaple nacházející se a vystavěné na hradě střimelickém a zasvěcené k chvále P. Marie, půl- osmé kopy a 18 grošů ve vsi Zvánovicích, se všemi požitky vycházejícími z této vsi a pět kop a 20 grošů v Střimelicích přesně ročního platu s vyloučením jakýchkoliv jiných užitků.« Z toho má vydržovat kaplan služebníka svého, jinak dá 2 kopy ke cti kaple. Patronátní právo vyhražuje si rytíř Jan pro sebe a své nástupce. Dále věnoval kaplanovi lán polí v Dědicích, sproštěný desátků, jež však by se musily platit kostelu Sv. Martina ve Střimelicích kdyby pole přešla do rukou světských. Hradní kaplan má sloužiti v hradní kapli mši sv. o všech dnech nedělních a svátečních, v pondělí za zemřelé, v sobotu ke cti P. Marie a také v ostatní dni sám nebo jeho zástupci. Kaplan má však také povinnosti k farnímu chrámu sv. Martina, a to: na den sv. Martina sloužiti ve farním chrámu mši sv. a podle příkazu plebánova i o posvícení. (Přicházelo mnoho lidí, byly proto slouženy dvě mše sv.). Účastnici se musí slavných průvodů totiž na den sv. Martina, o posvícení, na Hromnice, Květnou neděli, obřadů na Velký Pátek a Bílou sobotu, procesí o Vzkříšení, na sv. Marka, Nanebevstoupení Páně, o svátcích svatodušních, o Božím těle a na svátek Nanebevzetí P. M. Zanedbá-li mší sv., dá svíci za groš, za zanedbané procesí svíci za půl groše.
Druhá listina praví: »Známo budiž všem, že já Jan rytíř a cudař, jak se všeobecně říká, úředník zemský, čili officialis terrae ve Střimelicích, vesnici řečené Dědice, ke cti P. Marie a jejího Početí, na tvrzi své kapli jsem vystavěl a posvětiti dal za souhlasu pana Šimona, plebána kostela sv. Martina ve Střimelicích, jehož jsem farním osadníkem, s tou podmínkou, že řečenému kostelu sv. Martina, samému plebánovi a jeho nástupcům na věčné časy dávám: půldruhého lánu ve vsi Zvánovicích, pod týmž právem, jak jsem sám jej držel, na kterém sedí poddaní lidé, totiž Václav, Hálek a Jan.« Tito poddaní mají platiti nájem (úrok) z polí faráři a případné pokuty. Právo soudní vyhražuje si rytíř pro sebe, rovněž poctu (dárek) k Štědrému dni a berní zemskou či královskou. Plebán zavazuje se, že bude sloužiti mši sv. a konati obřady smuteční za děti Janovy, které v koste1 sv. Martina odpočívají a po nich podaruje chudé. Pečeť na listinu danou na den sv. Havla léta Páně 1382 dali: dárce, Šimon plebán, Bohuněk ze Struhařova, Jan z Nebovid a Štěpán ze Střimelic. Kaplany hradní známe tři: Mikuláše, Šimona a Petra Fraňkova z Jistebnice od r. 1413 do r. 1418. Tehdy Petr řečený Hromada opustil své hradní kaplanství a mnozí myslí, že se přidal k táboritům a že je to známý táborský vůdce Hromádka, který za několik let potom na výpravě s tlupami táborskými u Chotěboře byl zajat a v Chrudimi ještě s dvěma jinými kněžími táborskými upálen. O dalších osudech hradu a rodu pánů ze Střimelic v husitských válkách nevíme nic, hrad byl opuštěn a zboží pánů ze Střimelic dostává se Kostkům z Postupic na Hrádku, od nich pak Valdštejnům na Hrádku, za jejichž vlády bylo v okolí pilně dolováno. Doly však se později nevyplácely, ale pokusy kutací nepřestaly se opakovati ani v době nedávno minulé. V 15. století a na dále název Dědíce zmizel, zůstaly Střimelice dolejší a pak v 16. století začíná se říkati Hrádecké Střimelice oproti Kostelním nebo také Kosteleckým Střimelicím, patřícím panstvím Kostelci n. Č. L. Hrádecké pak předěláno ne správně na Hradové z německého Kammeriburg, doslova Komorní Hrad, česky však se říká Hrádek. Tvrz byla asi r. 1466 spálena Zdeňkem ze Šternberka jako Dubá, Hrádek a Zlenice. Ondřejovský pan farář Růžička zapsal v Pamětní knize II. 114—115 o zříceninách hradu takto: »Pan kanovník Podlaha byl 6. dubna 1907 s fotografem v Ondřejově, aby pro »Soupis památek« ofotografoval sochu Sv. Ondřeje na náměstí. Také jsme byli ten den shlédnouti hradiště v Hrado-Střimelicích, ale tam se stále odvážejí ssutiny, zvlášť kde hodně malty, na pole. R. 1884 byly odebrány okraje ssutin až ke zdím, které tu na jižní straně přes 2 metry nad zemí stálo. Tehdy jsem udělal plánek a vyměřil polohu a sílu zdí a půdorys je následující: (plánek na kreslen) celá délka hradu 57 m, plocha kaple 9 m², síla zdí všude 1,85 m, šířka hradu více než 20 m. Kolem celého hradu je posud široký a dosti hluboký příkop. Na straně severní a jižní byly r. 1884 úplné rozvaliny. Vjezd do hradu byl od východu a hradební kaple byla na jih.«
R. 1525 bylo v Hrad. Střimelicích 15 usedlostí a jen jedna poustka. Po třicetileté válce, 11 sousedů (sedláků), 3 chalupníci a jedna chalupa pustá a čtyři pusté zahrady (baráky). Vidno z toho, že obec obstála velmi dobře ve všech válečných nehodách, což snad by šlo vysvětliti tím, že leží stranou a dále tím že povinnosti poddanské, osady v dávných dobách svobodné, nebyly tak zlé jako v jiných poddanských vsích a proto lidé nezbíhali od svých živností, jako se to stávalo jinde, že sedlák, nemoha snésti břemena poddanských povinností, robot a platů, raději ode všeho utekl jinam. Sedláci vůbec konali robotní práce zřídka sami, osobně sedlák nemusel robotovati, povinnost roboty tkvěla na gruntu, ne na osobě. Sedlák posílal také místo sebe na robotu pravidlem čeledína. V Hradových Střimelicích sedláci měli vždy čeledíny, děvečky a podruhy, kteří na robotě za ně pracovali. Hrádecká vrchnost byla bohata a neutiskovala poddaných, jak činila šlechta chudší. Vrchnost provádějící moc správní, berní a soudní svými úředníky, byla přísná, neméně přísné jsou dnes státní úřady a trestají přestupníky pokutami, exekucemi a vězením. — Do roku 1848 užívalo se tělesných trestů, bití, vsazení do klády. Lehkomyslné ženy sázeny na dřevěného osla s ostrým hřbetem. Ukazují jej dosud na Hrádku. Osel podle starých názorů byl znakem nestydatosti. Svárlivé ženy a klepny bývaly vsazeny do trdlice, nebo z trestu musily snísti tři lžíce kolomaze. Trestáno bylo lání, hromování a rvačky. To trestal už jen rychtář s konšely. Ti měli pečovati o mravní a duševní blaho poddaných, na př. jak praví jedna instrukce; »aby poddaní Pána Boha se báli, přikázání svatá jeho plníce, v den sváteční krčmování aby nechali.« »Ne abyšte, vejdúc do krčmy tam se užrali, po tom co psi za vlasy se smejkali, neb jinak prali, nebo tancovali a hráli.« Vrchnost na Hrádku od 16. stol. sídlila zřídka. Správu panství vedl hejtman (později vrchní, direktor, ředitel), purkrabí, jemu pomáhali obroční, důchodní, kontribuční a sirotčí, pojezdný, poklasný a šafáři. V lese fořštmistr, fořt, polesný, hajný a myslivec. Od dob Josefa II. vedl soudnictví na panství justiciár, odborně vzdělaný právník. Dříve docházelo často k přehmatům. Na Hrádku scházeli se obyčejně v sobotu rychtáři ze vsí. Hejtman je vyslýchal, co se přihodilo. Dával jim příkazy, to byl úřední den. Kromě toho jednou za rok byl výroční soud, kde se soudily spory nevyřízené rychtáři a konšely, hlavně věci týkající se pozemkového majetku. V církevním příslušenství mají Hradové Střimelice stejné dějiny jako Kostelní Střimelice, kam kdysi farou patřívaly. Na hřbitově u kostela sv. Martina více než šest století se pochovávali osadníci hradostřimeličtí až do r. 1933. — Nesmíme v této stati zapomenouti na slavného rodáka Leopolda Žaldu. Narodil se 7. října 1753 v Hradových Střimelicích, kde jeho otec Josef Žalda byl kameníkem. Studoval v klášteře sázavském, pak u Jezuitů v Praze, filosofii na universitě, na kněze vysvěcen byl r. 1780. Vstoupil do kláštera emauzského a stal se r. 1804 opatem. Byl to muž neobyčejně nadaný, výtečný hudebník, znamenitý kazatel Zasloužil se o klášter emauzský pěstěním kázně, v stavitelství v hudbě a zpěvu. Zemřel r. 1819.
Po zrušení roboty r. 1848 bylo podle »Soupisů« (farní archiv) z r. 1851 v Hrad. Střimelících 367 lidí v 54 domech. Jako sedláci se uvádějí: Urban 1., Heřman 5., Horák 7., Urban 8., Urban 14., představený, Heřman 17., Křivánek 33., Jelínek 34. Tedy 8 sedláků. Za sedláka podle tehdejších a starších názorů pokládán byl ten kdo měl lán pozemků (asi 60 korců) a měl pár koní a pár volů. Na č. 22., uvádí se Vávra jako polosedlák. rovněž č. 21., Heřman s menší výměrou, a pak řada chalupníků s pozemky od 8 do 30 strychů, jsou to: Vykoukal 2., Strejček 3., Urban 9., Urban 12., Bareš 16., Urban 25., Strnad 28., Soustružník 29. Pak následují domkáři. Název ten vznikl překladem z německého Häusler. Staří říkali zahradník, zahrada, později barák, baráčník. Domkářů bylo 7, měli baráček vystavěný na obecním nebo na panském s kouskem pole a zahrádky. — Řemeslníci jsou tito: tkalci: Sadílek 27., Kargr 49., Zyka 52., Vilím 47., Horák 44. a 47., tesař: Háček 32., kovář: Kocábek 35., švec: Horák 43., krejčí: Krutský 48., Novák 54., zedník: Růžička 53., všichni ve svém domku. Šenkýř: Urban v č. 38., s chotí a 5 dětmi z druhého manželství, syn ženatý s 6 dětmi, děvečka a čeleď 16 lidí v jediném čísle. Ostatní lidé žijí v podruží a pomáhají při práci sedlákům. Učitel, starý Císař v č, 46., a místoučitel Počepický František. Od r. 1848 přistěhovalo se mnoho nových lidí do vsi, čísel domů přibývá, ale obyvatelstva ubývá. Jednotřídní škola, kde svědomitě působí t.č. p. Fr. Kulhánek, správce školy a nadporučík v z., má 37 žáků, kdysi mívala i 90. Pod vedením mladého starosty p. Heřmana obec prospívá, upravena byla náves, založen nákladný nový hřbitov při silnici ondřejovské r. 1933.
První zmínka o Hradových Střimelicích je z roku 1320, kdy Bernard z Cimburka spolu se svými syny prodal Kunhutě, abytyši kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.Původně se jednalo o Střmelice či Střemelice, dále potom kolem roku 1411 o Střmelice Dolejší a nakonec někdy v 17. století se začal užívat název Střimelice Hradové. Aby to ale nebylo tak jednoduché, existuje v listině z roku 1382, kde je tato ves nazývána "Strzmelicz villa dicta Dyedicz", což znamená Střmelice ves řečená Dědice.
V první polovině 14. století se Střimelice opět dostaly do světských rukou. Dokladem toho je, že v roce 1359 s epíše o rytíři Janu ze Střimelic, jenž rozhodoval při mezi Příšňákem z Poříčí a knězem Janem z Pyšel. Ví se o něm, že byl poměrně zámožný, kromě jiného v jeho majetku byly nejen Hradové, ale i sousední Kostelní Střimelice, v letech 1370 až 1382 zastával úřad místosoudního při českém zamském soudu a v letech 1374 až 1378 je uváděn jako rozhodčí sporů u církevního soudu. Byl zakladatelem výstavného střimelického hrádku, kde postavil i hradní kapli.Kolem roku 1381 založil na svém hradě kapli Panny Marie a jejího Početí. Poslední zmínka o Janu ze Střmelic je z roku 1428. Pojeho smrti získal zdejší hrádek zdebor z Božejovic, což je pravděpodobně poslední majitel hrádku, kdy Hradové Střimelice byly samostatným panstvím. Zhruba od roku 1450 jejiž majitelem uváděn Jindřich Zajímač z Kunštátu.
Ve druhé polovině 19. století zaznamenala tato obec velké změny. Předně se jednalo o přestavbu většiny zdejších stavení, kdy dřevěné budovy byly nahrazovány kamennými, ojediněle cihlovými. Střechy byly většinou ze šindele. Teprve před 1. světovou válkou se začaly objevovat tašky, hlavně z cementky. V roce 1895 byl zde založen dobrovolný hasičský sbor.
Na přelomu století v roce 1900 došlo k lepšímu propojení obce s okolním světem. v té době se začalo se stavbou silnice z Ondřejova do Skalice a také se stavbou posázavské železnice. Rovněž v těchto letech došlo k obnově těžby stříbra a mědi u Havírny, což však velmi brzy skončilo, neboť pumpy které měly odčerpávat vodu ze šachet byly příliš slabé a doly byly zatopeny.
V letech 1. světové války mnoho především mladých mužů z Hradových Střimelic odešlo bojovat na frontu- osm z nich se nikdy nevrátilo, ti kteří se vrátili byli zmrzačení. Ani ti co zůstali doma to neměli lehké. Vše, co bylo se muselo odevzdávat armádě a tak byla velká bída, nejen o jídlo ale i o ostatní potřeby. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 patřily územním uspořádáním Hradové Střimelice k okresu Český Brod. V těchto letech zde žilo 300 obyvatel, kteří poštou a farností patřili pod Ondřejov. Kromě běžných obchodů a hospody tde byla také Kampelička, jež měla otevřeno i v neděli odpoledne, kdy se chodilo do kostela. Se vznikem nového státu se otevřel i prostor pro zakládání spolků, fungoval zde hasičský sbor, Dobročinná obec baráčníků, Legionáři a divadelní ochotnický spolek " Vlast".
Velký rotvoj také zaznamenalo zemědělství, které bylo hlavní obživou zdejšího obyvatelstva. Při pracích na polích se začínalo s mechanizací a pro větší výnosy se začala používat umělá hnojiva a šlechtěná osiva. Z řemeslníků zde byli : kovář, sedlář, truhlář, 2 tesaři, 3 obuvníci, krejčí, švadlena a několik zedníků. Také zde byl obchod se smíšeným zbožím a hostinec.
V roce 1928 byl v Hradových Střimelicích zaveden elektrický proud, což dalo za podnět vzniku elektrárenského a strojního družstva.
Škola zde byla jednotřídní a v roce 1936 do ní chodilo v osmi odděleních 40 dětí. v té době byl ředitelem František Kulhánek.
V roce 1957 bylo založeno JZD. I když místní neměli o tento způsob hospodaření zájem. V těchto letech končí i samostatnost Hradových Strřimelic, neboť byly administrativně přiřazeny pod MNV ve Stříbrné Skalici.
